Blízké infračervené světlo

blízké infračervené světlo

Blízké infračervené světlo označuje část spektra světla s vlnovými délkami těsně za červenou oblastí, obvykle zhruba od 700 do 1400 nanometrů. Lidskému oku je toto světlo většinou neviditelné, ale dokáže pronikat hlouběji do tkání než viditelné světlo. Díky hlubší penetraci se často využívá v terapiích, diagnostice i v průmyslových aplikacích. V biologii a medicíně může podporovat činnost mitochondrií, zlepšit průtok krve a snížit zánětlivé procesy. To z něj dělá užitečný nástroj při léčbě bolestí, hojení ran nebo podpoře regenerace nervů a svalů. Při nízké intenzitě je obvykle bezpečné, ale při vysokém výkonu může způsobit zahřívání tkání a popálení. Používají se speciální přístroje s kontrolovanou vlnovou délkou a intenzitou, aby byla terapie účinná a bezpečná. Kromě léčby má blízké infračervené světlo využití i v zobrazovacích metodách a v technologiích, kde je výhodná jeho schopnost projít materiály. Pro laika je důležité vědět, že jde o vědecky podložený způsob ovlivnění tkání světlem, ale vždy by se měl používat rozumně a pod dozorem odborníka.