Dysfunkce meibomských žláz

dysfunkce meibomských žláz

Dysfunkce meibomských žláz je stav, kdy žlázy na okraji očního víčka nefungují správně a nevytvářejí nebo neuvolňují dostatek mazové složky slzného filmu. Tyto žlázy produkují olejovou vrstvu, která brání příliš rychlému odpařování slz a udržuje povrch oka hladký a vlhký. Když maz chybí nebo je zahuštěný, mohou pacienti pociťovat pálení, pocit cizího tělesa, časté mrkání, rozmazané vidění nebo suché a podrážděné oči. Příčiny mohou zahrnovat věk, hormonální změny, záněty, kožní onemocnění jako rosacea, dlouhodobé nošení kontaktních čoček nebo některé léky. Diagnóza se obvykle určí vyšetřením očí, kde lékař zkontroluje stav žláz, množství a kvalitu mazu a povrch oka. Léčba začíná často domácí péčí, jako jsou teplé obklady, masáže víček a pravidelná hygiena víček, a může pokračovat užitím doplňků stravy nebo léků snižujících zánět. V obtížnějších případech se provádějí in‑office procedury na otevření a vyčištění žláz nebo se nasazují antibiotika či protizánětlivé kapky. Dysfunkce těchto žláz má významný dopad na pohodlí a kvalitu života, protože dlouhodobé podráždění očí může snižovat schopnost číst, pracovat u počítače nebo řídit. Včasná péče a úprava životního stylu mohou výrazně zlepšit příznaky a zabránit trvalému poškození povrchu oka.